Přítelkyně.cz - úvodní strana
Diety
Beauty
Cvičení
Fashion
Miminka a děti
Těhotenství
Zdraví
Bylinky
Mazlíčci
Pěstujeme
Recepty sladké
Recepty slané
Bydlení a interiér
Cestování
Kreativní okénko
Vánoční recepty
Finance
Promi-news
Ze společnosti
Horoskopy
Na slovíčko
Svatba
Vztahy a Erotika
Kamasutra polohy
Kurzovní lístek
Biorytmy
Čínský horoskop
Magie
Počítadlo života
Fóra a diskuze
Venive.cz
 

    SUPER NABÍDKY

    V jaké poloze s partnerem spíte?

    Zábava

    Články

  

Výchova štěněte a odstranění nevhodného chování u dospělých psů
spoluprace

Výchova štěněte a odstranění nevhodného chování u dospělých psů

Právě jste si přinesli domů roztomilé štěňátko a chcete, aby se z něj stal příjemný společník, a nikoli nepříjemný spolubydlící? Pak potřebuje správnou výchovu. Někdy se však přesto něco nepodaří a potom je nutné nežádoucí chování potlačit. Jenže jak na to?


Kniha odborníka na psí chování a majitele výcvikové stanice Rámo Iva Eichlera vám poradí. Vznikla na základě autorových dlouholetých zkušeností a mnoha konkrétních dotazů, takže se tu dozvíte nejen jak naučit psa základní poslušnosti, ale především jak odstranit nebezpečné nebo nevhodné projevy vašeho zvířecího druha:

- základní výcvik psa
- neposlušnost
- nečistotnost
- devastace bytu
- nadměrné štěkání
- pronásledování cyklistů či zvěře
- nezvladatelnost
- bojácnost
- agresivita



ISBN 978-80-7246-435-7
Váz., 208 stran, barevná fotografická příloha, 259 Kč
www.motto.cz  
 



Ukázka z knihy:

1. Základy výcviku psa
- Význam základních teoretických vědomostí
- Porovnávání psů
- Úvaha nad mezidruhovým vztahem
- Jak učit přivolání
- Učení nového cviku
- Pět podmínek vytváření podmíněného reflexu
- Co je povelová technika psovoda

Jsem dívka, která dostala v deseti letech pudlíka toye, apricota. Neměla jsem žádné zkušenosti s chovem pudlů, a když jsem se ho snažila vychovat, maminka ho spíše rozmazlovala, takže se z toho stal takový začarovaný kruh. Chtěla bych se vás zeptat, zdali by šel ještě vycvičit v mé péči nebo v rukou odborníka? A mám ho vychovávat znova od začátku, nebo s ním mám zacházet jako se zkaženým psem? Ve známém prostředí slyší na povely „ Sedni!“ a „Ke mně!“, jen když má „dobrou náladu“. V lese nebo když zachytí nějakou stopu, ho nemám šanci zavolat. Nemáte o tom nějaké informace, popřípadě nemohl byste mně doporučit nějakou dobrou literaturu o tomto tématu? Denisa

Myslím si, že nerozhoduje, zda psa rozmazluje ještě někdo jiný z rodiny. Psík je členem celé smečky, tedy rodiny.
Proto se mu ostatní z rodiny podle potřeby věnují (krmí ho, venčí, koupou...) anebo si s ním třeba hrají. Nakolik přitom kazí práci majitelky, kterou do ,,toye“ vložila, nevím. Mohu ale všechny uklidnit, není to až tak podstatné. Kvalita výcviku psa je dána množstvím času
a práce, kterou s ním vykonáme my, kteří ho cvičíme. Pokud se zdá, že mamka nedodržuje základní pravidla a cvičení kazí, pak je nutné ji upozornit na to, jak se má k psíkovi chovat. Pokud nebude správně na psa působit (záleží i na intonaci hlasu), tak ji možná mnohdy ihned neposlechne. Ale to, že pes vůbec ví o existenci povelů a co znamenají, je dané jeho výchovou a výcvikem. Nakolik bude poslouchat a správně reagovat na povely, záleží především na majiteli. Postupně se i díky výchovné práci s ním učí porozumět požadavkům ostatních členů rodiny. To, zda vůbec a jak rychle vykoná pes určitý cvik, ovlivní správný výcvik. Rozhoduje také jeho pravidelnost či četnost nácviků (procvičování, obnovování) již naučeného. Dále je pak důležitý vzájemný vztah a jeho hloubka a v neposlední řadě znalost toho, jak správně postupovat. To je velmi důležité. Proto se v těchto ZÁKLADECH VÝCVIKU zaměřme tímto směrem.

Jak tedy vytvářet správné reakce psa na povel? Hned na začátku bych chtěl upozornit, že to není tak jednoduché, jak si to mnozí představují. Nemám rád silácké řeči některých majitelů, že jejich pes, či dokonce celé plemeno je velmi chytré a výcvik nepotřebuje. Je možné, že pes má pro některé situace již v genech zakódované správné jednání, ale stejné jednání v jiné situaci může být závadné. Chceme-li, aby nás mohl všude v klidu doprovázet a nemusel chodit jen na vodítku, pak je nutno dodržovat určitá pravidla. Měli bychom například respektovat a plnit podmínky občanského spolužití. Mezi ně patří i kontrola nad chováním svého psa. Proto jej učíme a přivykáme rozličným situacím. Cíleně jej cvičíme. Zde již záleží na píli, vědomostech a ještě na něčem...
Je to již několik let, co jsem se bavil o svém psaní s jedním starým policejním kynologem, který mi tehdy vytýkal, že se málo zmiňuji o lásce ke psu. O tom, jak se má psovod chovat, aby byl vzájemný vztah co nejhlubší. Připadalo mi to zbytečné a myslel jsem si, že je to samozřejmost. Nemusí tomu však tak být. Kynolog zavzpomínal na jednoho svého psa, se kterým měl vynikající vztah. Stalo se to někdy v počátcích jeho kariéry. V dobách, kdy působil jako řadový psovod. Již jen matně si vzpomínám, že prováděl nějakou kontrolu objektů. S kamarády se také hecovali, zda právě jeho pes vyskočí na nějakou nízkou budovu. Dejme slovo podplukovníku Dvořákovi: ,,Ten pes, když jsem řekl „Vpřed!“ a ukázal na zeď vyšší než tři metry, bez zaváhání skočil... a spadl. Bylo to na něho moc. Chtěl to ale pro mě dokázat, a tak se znovu a znovu odrážel a padal. Opakoval pokusy bez povelu znovu a znovu. Ubývalo mu sil. Musel jsem to přerušit. Už víš, co jsem myslel?"
Existují psi, kteří jsou natolik vycvičení třeba v aportování, že se z požadované lokality, kde byl odhozen aport, nevzdálí, dokud jej nenajdou. Pokud jej nemohou uchopit a přinést, tak jej třeba vyštěkávají až do příchodu psovoda. Toto zvládá kdejaký slušně vycvičený pes, někteří se tomu dokonce nemusí učit. Jsou to rození aportéři. Existují ale psi, kteří se nám za naši práci neodměňují jen svou vycvičeností. Jsou to chlapíci, kteří by se pro psovoda bez zaváhání obětovali. Takového psa si určitě přál nejeden kluk či holka. Když ho ale ti šťastnější dostali, tak najednou bylo vše jinak. Stále jen všude čural, a jak rostl, byl čím dál víc bázlivější... Sny se pomalu rozplývaly. Postupně mizel vysněný ideál. Začaly přicházet potíže a tresty byly tvrdší a tvrdší. Lidé si tak psa mohou dokonale pokazit. Kazí ho, místo aby ho právě díky výcviku napravovali.
Zamysleme se nad vzájemným vztahem majitelky a psíka z dopisu. Tady může být skryt důvod, proč pes někdy neposlechne. Zvláště, když nemá náladu. Majitelka nenapsala, jak se v takovém případě projevuje. Jak s ní postojem a mimikou hovoří. Chová se zaraženě a spíš ji pozoruje? Nebo je naopak apatický a bez zájmu? Či jí chce utéct a věnovat se sám sobě a s ní ve svých hrách již nepočítá? Těch otázek může být ještě víc a přitom každá z nich hovoří
o jejich vztahu a stylu výcviku. Je nutné si zapamatovat: Při práci se psem je v počátcích nutné vysvětlovat a vysvětlovat. Jestli pes po povelu správně nezareaguje, tak to není proto, že by mu majitelka nestála zato. Spíš povel ještě nepochopil. Nebo nový cvik není dostatečně upevněn. Majitelka ho nenaučila správně reagovat ve složitějších či těžkých situacích. Může být obrovský rozdíl v počtu hodin, které strávíme při učení v klidu domova, a později v rušivém prostředí.

Jak tedy nejrychleji naučit nový cvik?
Musí se dodržet některá základní pravidla výcviku.
Je důležité znát tato základní pravidla vtěsnaná do 5 základních bodů, které jsou pro správný výcvik nového podmíněného reflexu (tak se odborně nazývá naučený cvik) nezbytné.

Pět podmínek učení:

1. Téměř současné působení podmíněného a nepodmíněného podnětu. Jde o povel a úpravu psa. Například při cviku „Sedni!“ je to povel a téměř současně s ním trhnutí vodítkem vzhůru spolu se zatlačením na záď. Nebo po povelu ukázání pamlsku psovi tak, aby se musel zaklonit, až si sedne. Tímto druhým příkladem působíme po dobrém a správnou motivací podporujeme vzájemný vztah a zájem psa. Proto jej využívejme co nejčastěji.

2. Pozornost psa nesmí do požadovaného výkonu rušit jiné silné podněty. Například musí být vyvenčený, kolem něho by se neměla pohybovat další zvířata, neměl by být kolem hluk, pes by měl být zdravý, bez zranění.

3. Povely při výcviku musí být výrazné, zřetelné, energické a stejné. Při příliš slabých povelech je vypracování příliš pomalé. Jsou-li naopak velmi silné, vyvolávají strach či obrannou reakci.

4. Pro vytváření podmíněného reflexu (cviku) musí být vrozený reflex pokrmový, pohlavní, orientační, obranný v dostatečně dráždivém stavu. Například učíme-li psa na základě pokrmového reflexu, neměl by být čerstvě nažraný. Právě tak výcvik psa k zadržení pomocníka nelze začít s bázlivým psem, ale musíme u něho nejprve výcvikem rozvinout dráždivost a jistotu (obranný reflex v aktivní formě).

5. Opakovaně působíme na psa během jednoho cvičení. Provedeme-li při tréninku cvik pouze jednou, tak se podmíněný reflex (návyk) nevytvoří. Proto je potřeba během jednoho tréninku cvičit opakovaně v několika sériích.

Plněním těchto pěti podmínek se u psa postupně objevuje pochopení cviku.
1. Začíná rozumět (chápat cvik).
Pes na první povel ke přiběhne v prostředí, kde to zná. Tady se cvik přivolání učí snadno. Má již zkušenost, že se vyplatí ihned k pánovi po povelu přiběhnout, protože mu dá pamlsek nebo půjdou ven. V těchto případech se na psa působí pozitivně a navíc v nerušeném prostředí.
2. Dokončení dokonale vypracovaným podmíněným reflexem.
Ve druhém případě na psa působí navíc cizí, zajímavé a rušivé vlivy. Stejný cvik (přivolání), který doma hravě zvládá, je najednou hrozně těžký. Pes se musí naučit správně (odpovědně) reagovat na víc podnětů, které na něj působí ve stejnou chvíli.

Nikdy však neučíme složitý cvik najednou.
Zpočátku ho rozdělíme na jednotlivé ,,menší“ části, které psa učíme samostatně.
Později je seřadíme dohromady, aby tvořily finální cvik.
Jak to vypadá v praxi? Ty jednodušší cviky se pes učí nejdříve (např. aby reagoval na oslovení). K tomu stačí zpočátku jen vyslovit jeho jméno, které doplníme podáním pamlsku pro vzbuzení zájmu.

Povel „Ke mně!“ se již skládá minimálně ze 4 mini cviků:
- okamžitý zájem
- přiběhnutí
- předsednutí
- přiřazení

Existují složitější návyky (cviky) přivolání, které vypracujeme postupně na jeden povel. Pes se získanými zkušenostmi učí reagovat tak, aby na sebe navazující cviky plnil automaticky. Stačí mu přitom jeden spouštěcí povel. Pro lepší představu bude nejvhodnější ukázat si, jak může být složité přivolání u zdánlivě jednoduchého cviku „Aport!“. Jedná se o povel, pro jehož dokonalé vypracování je nutné naučit psa hned několik po sobě jdoucích cviků, kdy mnohé z nich mohou působit na psa rušivě. Jde o to pochopit, jak to pes a jeho cvičitel mohou mít těžké... Na tomto příkladu je vidět, co všechno se musí psík zdárně naučit. Pudlové jsou vesměs velmi učenliví chlapíci, které nežádoucí stereotyp může ubíjet. Obecně však přinášení všeho možného zbožňují. Na tom tedy doporučuji stavět.

Pes se učí na vodítku. Na úplném začátku je to vzbuzení zájmu o předmět, který chceme aportovat. Jeho ukazováním, máváním, náznaky odhození aktivizujeme nervovou soustavu.
Po jeho odhození pak následuje vyběhnutí se psem na vodítku pro aport. Ale i běh na vodítku se pes musí naučit. Proč právě na vodítku? Abychom mu mohli snadno zabránit v nežádoucí činnosti, dále pro dosažení okamžitého a pevného uchopení aportu ve směru odhození, aby s ním pes neutíkal od nás a nemohl si hrát. Také zabráníme zvyku aport ,,vyplivnout“ v naší přítomnosti. Pes se naopak učí i při velkém vzrušení spolupracovat.
Kde je tedy začátek? V prvé řadě nesmíme nesprávným výcvikem psa od nově učeného návyku odradit. Proto zpočátku vždy psa pro aport zaujmeme a ihned mu jej odhodíme, dokud má zájem. Přitom upevňujeme i vyběhnutí a přinesení.

Postupně na sebe nabalujeme jednotlivé díly skládanky:
1. nachystání psa na cvik (motivace)
2. klidné sedění psa u nohy a odhození aportu
3. vyběhnutí psa po povelu „Aport!“
4. uchopení aportu
5. přinesení bez překusování k psovodovi
6. předsednutí s přineseným aportem
7. klidné držení alespoň tři vteřiny
8. odevzdání po povelu
9. klidné sedění před psovodem po puštění (opět minimálně tři vteřiny)
10. po povelu přiřazení k noze
11. klidné sedění u nohy psovoda

Nedílnou součástí výcviku psa je i povelová technika. Povely mají určitou sílu zvuku, ostrosti a důrazu na jednotlivé hlásky. Velmi důležitá je přitom intonace hlasu. Může být povzbuzující, rozkazující, zakazující, pochvalná i konejšivá. Psi jsou na ni velmi citliví
a umějí její význam snadno rozlišit. Psovod proto k různým výkonům využije povelů rozdílné síly a intonace hlasu.
Chvíli trvá, než se pes novou věc naučí. A pokud se něco pokazilo? Omyly přicházejí, ale také jdou napravit. Jen se na problém podívejme z jiného úhlu.
Jestliže se čas od času již naučený cvik nezopakuje a neupevní, pak návyk a správná reakce na povel slábne, až postupně vymizí. Tehdy je to jen naše chyba a na psa se nemá smysl zlobit. Zvláště nebyl-li nikdy výcvik řádně dokončen.


 

   

    Související odkazy

    Možnosti



TIP: Dámské spodní prádlo Luxusní spodní prádlo I Vánoce - 2016 - tipy na vánoční dárky I Svatební spodní prádlo I Zbytky látek na patchwork

Přítelkyně.cz časopis pro ženy 2004 - 2016, ISSN 1214-7133 - Všechna práva vyhrazena

 
O násKuchařka | Poradny | Kamasutra-sexuální polohy |  Miminko | Vánoce 2016 - recepty | Venive.cz | Zbytky látek